Vraždící spasitel
Bratři - dva sobě podobní a přitom tak jiní - Robert a Jon. Robert je veselý, bezstarostný a rád ostatní škádlí, někdy až za pomyslnou hranici. Oproti němu je Jon čestný, svědomitý, s budoucností v Armádě spásy a společný život s Theou (k tomu mu už stačí jen dát kopačky Ranghildě). Už když byli v pubertě, měl o Theu zájem také Robert, nebo jí byl spíše posedlý. A pak je před očima desítek svědků Robert zavražděn…
“Míval jsem strach, co zase vymyslí. Býval tak surový … A pak jako by v sobě skrýval dvě osoby. Ta jedna měla chladnou povahu přírodovědce, dokonale se ovládala a byla zvědavá na… Jak bych to řekl? Na reakce. Na pocity … Možná také na utrpení… Takové věci.”
A pak je tady nájemný vrah, kterému zbývala poslední zakázka, poslední úkol, aby už mohl navždy vyjít z katakomb. “Modrá linka ke svobodě má už jen jednu zastávku. Zkusil, jak zní to jméno. Os-lo.” Kdyby nebyl tak poctivý, podařilo by se mu to, ale když se podíval na fotografie z místa činu v novinách, uvědomil si svou chybu….
“Tučné sousto. Vražda uprostřed vánočního shonu na nejznámějším norské=m náměstí. S obětí, kterou všichni viděli; chlapík stojící u polévkového kotle Armády spásy. Za doprovodu známé kapely. Co víc si můžou přát?”
Na straně policie dochází k drobným změnám. Bjarne Møller, šéf a nejvyšší ochránce Harryho, odchází do důchodu a na jeho místo nastupuje Gunnar Hagen. Všichni ví, že kdyby nebylo Møllerovy ochranné ruky, byl by Harry ze sboru dávno pryč. Před Gunnarem ho nyní chránilo to, co jej zároveň ohrožovalo: fakt, že dostal člověka (Toma Waalera alias Prince) z vlastních řad, který byl z hlavních osob stojících v posledních osmi letech za pašováním zbraní do Norska. Harry je nyní v lepší kondici než kdy předtím. Alkoholu se už po posledním “uklouznutí” ani nedotkl, místo toho cvičí, ale s Ráchel jsou vztahy pod bodem mrazu (po únosu jejího syna).
V kontejneru v zátoce Bjørvika je nalezen mrtvý narkoman, podle všeho sebevražda. Zpočátku to vypadá, že toto bude hlavní náplň knihy, ale když se případ poměrně brzy vyřeší, je jasné, že zápletka bude v něčem jiném. Stále se něco děje kolem Armády spásy...
S vrahem se při čtení blízce seznámíme a vidíme mu do hlavy. Byla to snad první kniha, kdy mi ho bylo líto. Padnul na úplné dno a po celou tu dobu mu policie dýchala za krk a nikdo mu nechtěl pomoci. Ukázal, že není žádné “béčko” a policie brzy zjišťuje, že před sebou mají hypermobilního vraha, v odborných kruzích nazývané visage du pantomime. Navíc je to vrah, který má své zásady. Za mě prozatím nejlepší Holeovka.
Hodnocení: 100%
Káva vylitá na řádcích knihy:
“Nemůžu vám toho moc nabídnout,” omlouval se Jon Harrymu. “A káva popravdě už v překapávači chvíli stojí. Nejspíš bude chutnat po asfaltu.” “Fajn, já ji mám takhle rád.” “Vy taky?”
“Harry se rozhlížel po mléku do kávy. Nedávno si ho tam začal přidávat. Nepochybně známka toho, že stárne.”
Autor a název: Jo Nesbø - Spasitel
Zpět na seznam článků
