Třeštíková Radka - Veselí

Otočím se na matku, protože MAjda se na ni dívá taky. Stojí u kuchyňské linky a vaří si kafe, kafe si vždycky vaří sama, protože od nikoho jiného jí to kafe nechutná, je to běžná rozpustná káva ze supermarketu zalitá úplně běžnou vodou ohřátou v běžné rychlovarné konvici, ale na množství kávy a vody bude něco tak zvláštního, že se toho může správně zhostit jen ona.

str. 374

Když začne voda v hrnci bublat, nabídnu se, že si tu kávu zaliju, ale otec mě zarazí, jsem přece jeho host - to už jsme v tomhle pokoji pro hosty dva -, a odejde to udělat sám. Po chvíli přinese hrnek naplněný horkou kávoutéměř až po okraj. 

"Černá jak shnilá noha," zhodnotí ji a třesoucí se rukou postaví hrnek přede mě na stůl. Trochu kávy přitom vybryndá a v těch několika kapkách, které se pomalu roztékají po stole, se odráží otcovo stárnutí.

str. 40