Ti, kteří nejsou na psychiatrii - Minier Bernard - Noc

Tato jediná věta vyvedená velkými písmeny na přebalu knihy všem potenciálním čtenářům servíruje rovnou 3 důvody, proč ji nečíst:

1. Čtvrté pokračování. Pokud jste od autora nečetli předchozí tři, je určité riziko, že možná nebudete vědět, o čem je řeč, a nebudete chápat souvislosti.

2. Bestseller. Toto slovo, stejně jako označení “top”, ve vás zadělává na kopřivku. S tímto označením se na trh valí každý týden další a další knihy. Možná jste získali dojem, že nic jiného už nevychází.

3. Krimi, thriller, detektivka. Další kniha tohoto ražení. Píše v současné době někdo něco jiného?

Fajn, a teď pohled někoho, kdo už má pocit, že je detektivkami trochu přesycen, netušil, kdo je Martin Servaz, a o Bernardu Minierovi slyšel poprvé před nedávnem. Důvody, proč se nenechat tou marketingovou prodejní první větou odradit:  

1. I když je to už čtvrtý díl, kniha obstojí i samostatně. Se všemi hrdiny, i s těmi z dřívějších románů, se nyní naprosto přirozeně seznámíte. Martin Servaz vám o svém životě prozradí také právě to potřebné. Bernard Minier vám mistrně představí spleť různých osob a u každé z nich mu budete věřit, že je to ta hlavní pro vyšetřování i příběh. A co když je čtvrtý díl spoiler? Nemyslím si, že by byl, pokud skousnete informaci, že Martin Servaz ve všech předchozích knihách přežil. A to je docela jasné předem.  

2. Z vlastní zkušenosti říkám, že je kniha v edici TOP thriller docela oprávněně a není škoda lesů, které se vydaly na její papírovou verzi.

3. A že je to zase thriller? To beze sporu, ale je to ten typ detektivky, u které musíte přemýšlet, a to pořád. Hledat, kombinovat a pátrat, i poté co knihu odložíte na noční stolek. Žádný očekávaný vývoj.

“Světlo jejich baterek tančilo mezi stromy trhavý stroboskopický balet a odhalovalo znepokojivé hlibiny lesa. Noc byla bezdená. Stejně jako sníh všechno srovnávala, pohlcovala a skrývala.”

Přečtěte si Noc, pokud máte rádi žánr thrillerů. Detektiv Martin Servaz se spolu s blonďatou norskou kolegyní Kirsten Nigaardovou vydává po stopě sériového vraha, se kterým se už jednou setkal.

“Naposledy o Švýcarovi slyšel před pěti lety, když mu Hirtmann poslal srdce, které vydával za srdce Marianne. Pět let … Od té doby nic. Ani stopa. Ani zárodek nějaké stopy. Bývalý ženevský prokurátor a pravděpodobný vrah více než čtyřiceti žen v nejméně pěti zemích zmizel z jejich radarů, a pokud Servaz věděl, i z radarů všech úřadů v Evropě. Zmizel. Vypařil se. A najednou se tu zjeví nějaká norská policistka a tvrdí, že náhodou našli jeho stopu.”

Já si Bernarda Miniera řadím na seznam autorů, od kterých si postupně přečtu všechny knihy, které napsali.

Hodnocení: 100%

Autor: alebo