Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm

Milénium je jednoduše trilogie knih, které chytnou a už nepustí. Dívka, která si hrála s ohněm je její druhý díl a překlad v podání Azity Haidarové byl opět brilantní. Jednička mi přišla dějově o něco lepší, možná i proto, že druhý díl mi v některých situacích přišel nereálný (příkladem je "Blonďatý obr" - mlátička, která necítí bolest). I přesto pro mě patří i dvojka na špičku. Po přečtení zjistíte, že třetí díl si nesmíte nechat ujít. Budete se ptát: "A jak to nakonec dopadlo? Jak to bude dál?". Ve dvojce totiž chybí jen ono zlomyslné "pokračování příště". Na třetí díl se těším už teď a jsem si jistá, že mě nezklame.

Za zmínku stojí i to, že trilogie Milénium byla zařazena do patnácti celosvětově nejprodávanějších titulů za rok 2008, který jako každý leden sestavil newyorský měsíčník Publishing Trends. Stieg Larsson  se s prvním dílem své trilogie umístil na třetí příčce, s druhým na devátém a se třetím na desátém místě, a stal se tak celkově nejúspěšnějším autorem žebříčku.

Divná, tajemná, inteligentní a hlavně svá, punkerka a hackerka Lisbeth Salanderová se vrací na scénu. Poté co ukradla Hans-Eriku Wennerströmovi 3 miliony korun, se pouští do cestování. Zařídila si větší prsa, odstranila jedno ze svých tetování a hlavně se naprosto odtrhla od Mikaela Blomkvista, se kterým odmítá komunikovat. A pak se po roce vrací zpět do Švédska. Lisbeth si koupí nový byt a do stávajícího posílá svou přítelkyni Miriam Wu (alias Mimmi). Shodou okolností se v tu chvíli roztáčí kolotoč průšvihů, vražd a hledání... Jak zamíchá kartami tohoto dramatu bývalý ruský špión jménem Zala? Dá se říct, že kniha mohla začít až v tomto bodě. Lisbethino trápení nad matematickými rovnicemi a popisy osob z cestování, které už v knize znovu nebudou, bylo pro mě osobně zbytečné.

Časopis Milénium připravuje knihu a reportáž o prostituci ve Švédsku, včetně té dětské. Kniha má obvinit i některé policisty, politiky a výše postavené. Oba hlavní reportéři jsou však nalezeni mrtví - jednou přesně mířenou ranou. U místa vraždy se nachází vražedná zbraň, na které jsou k překvapení všech otisky prstů Lisbeth. O chvíli později je objeven zastřelený i poručník Lisbeth Nils Bjurman. Opět jednou ranou. Veškeré podezření proto padá na Lis, na kterou je vyhlášený hon nejen policií, ale i médii, které se probírají její minulostí a líčí ji jako extrémně nebezpečnou psychicky labilní trosku.  Mikael jako jediný odmítá uvěřit tomu, že by Lisbeth něco takového spáchala a snaží se jí pomoci i přesto, že si s ním odmítá vyměnit jediný e-mail. Mikael pátrá po skutečném vrahovi na vlastní pěst.  A proč se kniha jmenuje "Dívka, která si hrála s ohněm"? 

"... Vrátila se domů přesně ve chvíli, kdy vycházel z bytu. Nepromluvil na ni. Jen se pochechtával. Vešla dovnitř a našla mámu ležet v bezvědomí na podlaze v kuchyni... Vyřítila se na něj právě ve chvíli, kdy startoval vůz. Stáhl okénko, zřejmě jí chtěl něco říct. Připravila se na něj. Mrštila do vozu krabici od mléka naplněnou benzínem. Pak dovnitř hodila hořící zápalku... Dvakrát se pokusila svého tátu zabít. A tentokrát to každopádně mělo následky. Sotva se dalo ututlat, že nějaký chlapík v autě plápolal jako pochodeň..."   

Ohněm to však zdaleka nekončí. Končí to zaseknutou sekyrou v noze a kolemjdoucím, který vidí zkrvavenou plazící se postavu obalenou hlínou...

Třetí díl je po takovéto scéně nutností. ;-)