Stieg Larsson - Dívka, která kopla do vosího hnízda

Po přečtení druhého dílu trilogie Milénium jsem nevydržela dlouho čekat a musela jsem se pustit do posledního dílu. Postavy i děj byly i nyní do detailu propracované, velkou zásluhu na čtivosti má bezpochyby i překladatelka Azita Haidarová.

Obsahově mi první díl (Muži, kteří nenávidí ženy) připadal naprosto samostatným uzavřeným příběhem. Druhý a třetí díl trilogie (Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda) na sebe naopak byly úzce navázány. A to byl možná můj kámen úrazu - nemohla jsem se do děje Milénia 3 plně zakousnout. Neustále se vysvětlovaly události z druhého dílu, a to z různých úhlů pohledu všech zúčastněných. Děj se dlouho nikam neposouval. Jak by taky mohl, když Lisbeth leží celou dobu v nemocnici po operaci mozku a nemůže se ani pohnout?

Měla všechno štěstí světa - všechny kulky minuly důležité orgány a mozek zůstal zcela nepoškozen. Ale ani na jednotce intenzivní péče nemá klid, někdo jí začne obcházet kolem pokoje… A protože jejího otce Alexandra Zalaščenka umístili na stejné patro, je jednoduché odhadnout, kdo se  v noci plíží kolem jejích dveří. A pak jej najednou někdo zastřelí a je jasné, že Lisbeth to být nemohla.

Místo spouštěče akce se začíná rozebírat místo toho historie, události z roku 1991, tajné skupiny a pak ještě tajnější skupiny (tzv. Sekce). Není překvapením, že i v souvislosti s žalobou Lisbeth se na řadu dostanou tajné odposlechy, vloupání do bytů, sledování osob,... Tím vším se proplétá velké množství osob, což může mít pro čtenáře určitý dopad na přehlednost. Zjednodušeně řečeno, je v první třetině málo Lisbeth a příliš politiky. Děj mě probral ve chvíli, kdy se zvládla aspoň posadit a pustila se do “surfování” a dohledávání informací?

S obvazy na hlavě se pouští do boje s těmi, kteří jí usilovali a stále usilují o život, se státními institucemi, které se jí už v dětství podepsaly na životě, ale i se soudem, před kterým ji čeká obžaloba z trojnásobné vraždy a jednoho pokusu. Každopádně do zbraně přizvala své virtuální kamarády. I když se odmítá setkat nebo mluvit s Mikaelem Blomkvistem, je to hlavně on, kdo za ní venku stojí a do nemocnice jí propašovává několik nezbytností. Jako obhájkyni jí sehnal svou sestru Anniku Gianniniovou - specialistku na práva žen. Dostat jakoukaliv informaci z Lis je ale jako vždy problém i pro ni.

Postupně se však rozrůstá okruh těch, kteří věří, že Lisbeth nelže, a kteří vidí, že na tom všem něco nesedí. Na shromažďování důkazů v její prospěch zapracuje i Armanskij - šéf Lis, Monica Figuerolová - milenka Mikaela a policistka a část policistů okolo Bublanského. Společně se snaží rozplést pavučinu lží a tajných operací. V nebezpečí života se ocitá také Erika Bergerová, která dostává jako nová šéfredaktorka deníku SMP výhružné e-maily, které se stupňují až ke vloupání do domu…

Za polovinou se děj konečně rozebíhá. Kruh se však uzavírá a spouští se soudní proces, detektivní práce na zajištění informací pro vydání článku a knihy o tajných nelegálních skupinách ve státních službách. Přes všechno vyšetřování se poněkud pozapomnělo na bratra Lisbeth Niedermanna…  

Moje duše romantika prahla po sladkém happy endu, nebo aspoň po závěrečné scéně s pusami u sebe, i když se to v detektivce/thrilleru příliš nenosí. Místo toho se konalo jen jakési postávání ve dveřích. Je velká škoda, že už Stieg Larsson nestihl napsat čtvrtý díl, toto si žádalo další pokračování. Aspoň že Mikael má svůj další příběh, novou knihu a opět je to bestseller.