Skutečný příběh neskutečné Jenny
Než se mi dostal do rukou recenzní výtisk Neoluxoru “Fakt se to tak stalo?”, o Jenny Lawson jsem nikdy neslyšela. Přitom je ve Státech téměř spisovatelskou celebritou. Podle časopisu Forbes se její blog umístil do první stovky webů pro ženy v USA a v roce 2011 patřila mezi finalisty amerického Weblog roku. To už pro mě byl dostatečný důkaz toho, že má smysl sáhnout po knize, která vznikla z blogu, i když bych se tomu za jiných okolností bránila. Nespálila jsem se, tahle volba se opravdu povedla.
Tahle ženská je trhlá stejně jako její život, nebo právě proto je tak “výjimečná”. Nebo myslíte, že by na vás nenechal následky pobyt uvnitř mrtvého zvířete v raném dětství?
“Ráda bych konstatovala, že otec srnce vyhodil, protože jsem si naprosto jistá, že člověk nemá jíst maso, které předtím nosil, nebo do kterého předtím zvracel, ale když mě otec osprchoval hadicí, svým způsobem opláchl i to maso, takže by se tu dalo aplikovat známé pravidlo pěti vteřin.”
Některé pasáže jsou opravdu bizarní. U příběhů z dětství jsem kroutila hlavou a přemýšlela, jestli na rodiče malé Jenny nenapadlo někoho poslat sociálku (je to tam samá zdechlina). Na druhou stranu humor, nadhled a drobná nadsázka provází celou knihu. Ironické hlášky jsou na každé straně, některé mě dokonce přinutily vybublat smíchy v přecpané tramvaji.
Několikrát jsem přemýšlela, co je cílem této knihy, jaké poučení přináší, co je tím dějem. Nečekejte rady do života, jak najít toho pravého, ani jak se pomstít těm nepravým. Není to ani o hledání úspěchu v kariéře, nebo smyslu života. Autorka přináší pouze své “memoáry” (od dětství, přes drogy, emo a manželství) složené z historek, které se jí vryly do paměti a vám se svou absurditou zaryjí do kůry mozkové taky. Ale v tom dobrém, i když je slovník knihy obhroublý až vulgární.
Nejspíš budou existovat dva tábory lidí. Na jedné straně ti, pro které bude přečtení obrovskou zábavou a budou knihu chválit, kudy budou chodit. Na druhé straně ti, kteří ji rovnou nazvou odpadem a odloží ji po padesáti stranách (nebo až v části, kde strčí krávě ruku do vagíny). Mezi tím zřejmě nikdo nebude. A víte, co by vám na to řekla autorka?
“Pro mě za mě. ... Proto vás musím předem varovat. než ji dočtete, počítejte s tím, že vás začnou pronásledovat traumatizující vzpomínky ze střední školy. Účty za terapii ale posílejte s klidem mé redaktorce.”
Troufnete si na čtení? Žádný strach, jak říká anglický název Let’s Pretend This Never Happened.
Hodnocení: 90%
Chuť: Povzbuzující, navozuje radost a úsměv na tváři.
Káva ke knize: Jedno rychlé espresso z Cuby do jedné nohy (abyste se při čtení smíchy nezadusili cappuccinem).
Zpět na seznam článků
