Příliš tvrdý spánek

Alexandr Kraus, jednoduše Saša, dělal přes patnáct let policistu u vražd a měl v péči informátory. Měl na ně čich, uměl se jim dostat pod kůži a taky si je uměl hýčkat, když je dostal na svou stranu. Teď už dva roky pracuje v redakci novin a píše krimi články, neškodné komentáře k policejní práci a uveřejněným případům, a žije si svůj život vlka samotáře. Když je nalezen mrtvý už druhý informátor, jeho bývalý šéf, podplukovník Emil Gábory, ho přesvědčí, aby se vrátil jako “poradce” při vyšetřování tohoto případu. Vedením je pověřena chladná kariéristka Andrea Šimečková a je jasné, že se Sašou, který se většinu své kariéry pohyboval po ulicích, a jehož policejní postupy tak dost utrpěly, si nebudou dvakrát notovat. I přes všechny vzájemné sympatie a antipatie se brzy oba na vlastní kůži přesvědčí, že při vyšetřování tohoto případu jde o život. Co ale spojuje obě vraždy a další útoky, není tak jednoduché zjistit.

“Letargii někdo nazývá letním spánkem, slyšel jsem i výraz spánkový démon. Není to choroba nebezpečná, tedy sama o sobě, ale to, že se objevila, většinou značí jiný, větší problém, který zprvu nemusíme vůbec vidět.” A přesně tak je potřeba přistupovat k vyšetřování. Je tam něco temného, skrytého, co čeká na odhalení.

Saša, jako hlavní postava, je skvěle popsaný a jeho připomínky mě bavily, ale na to, jakého ze sebe dělá tvrďáka, se projevil jako dost vztahově naivní. Vrah je zvolený úplně perfektně a pohled do jeho hlavy mě bavil, a i když ho od začátku známe, nevíme nic o jeho motivech a plánech. První kapitola mě proto vysloveně nadchla. Pak se děj mírně rozvolnil a trochu ztratil na akčnosti, přičemž mi některé části knihy přišly jako zbytečné. Autor ale umí psát, takže i tyto ne zcela důležité části knihy jsou propracované a zajímavé k přečtení. Rozhodně se těším na nějaké pokračování z českých luhů a hájů.