Po útoku

Nedalo mi to, abych si nezjistila o dánském zábavním parku v centru Kodaně, Tivoli, něco více. Dobrá zpráva je, že popisovaný teroristický útok a 1241 lidí, kteří při něm zahynuli, je autorovou fikcí. Vymyšlené už není, že tohle místo stojí opravdu za návštěvu. Druhý nejstarší zábavní park na světě s dráhou dosahující přetížení 4G a s 80 metrů vysokým řetízkovým kolotočem přivítá ročně okolo 4 milionu lidí a dokáže rozproudit fantazii kdejakého spisovatele. Steffen Jacobsen si jej v románu Odplata vybral jako cíl teroristického útoku.

Znovu se setkáváme s Lene Jensenovou, zrzavou kriminální komisařkou a vlkem samotářem, kterou už známe z Trofeje. Zničehonic jí zavolá Ajn, mladá osamělá dívka pákistánského původu, které Lene kdysi pomáhala na Lince života. Uprostřed hovoru umírá Ajn před mnoha svědky pod koly vlaku. Lene je postupně jediná, která nevěří, že nespáchala sebevraždu, a na vlastní pěst bojuje o vyšetření této vraždy. S paličatostí sobě vlastní se při tomto pátrání dostává k jádru útoku v Tivoli a brzy i do křížku s policií i Policejní tajnou službou, navíc začne odkrývat možné riziko dalšího atentátu. Někomu takové čmuchání není po vůli a brzy se dočká sama obvinění z vraždy, když ani to nezabere, začíná jí jít o život. Jako na zavolanou se objevuje její známý, podobný vlk samotář, Michael Sander, který při ní jako jediný stojí.    

“Dánsko oficiálně vyhlásilo politiku založenou na tom, že se nenechá terorismem ovlivnit, takže nadále pořádalo mítinky, jakoby se Tivoli nikdy nestalo.”      

I přesto, že jde jen o fiktivní příběh, je v souvislosti s aktuálními problémy v Evropě nanejvýš realistický. Hrozba teroristických útoků je popsána věrně, upřímně a zároveň brutálně tak, jako by se podle tohoto scénáře mohly odehrát rovnou dnes nebo zítra. Děj se odehrává nejen v Dánsku, ale čtenář nahlédne i na Střední východ, do zákulisí plánování útoků. Zanechat čtení v půlce není vůbec snadné a sama jsem se mnohdy nemohla odtrhnout. Drobné mínus dávám za obálku, která mě dlouho odrazovala od čtení a s tématem pro mě nijak nesouvisí. Jestli mi při čtení něco chybělo, byl to jedině románek mezi Lene a Michaelem. Jinak si není na co stěžovat.    

Hodnocení: 90%

Káva vylitá mezi řádky knihy:

“O čem přemýšlíte?” zeptala se Charlotte podezřívavě.

“Máte dobrou kávu,” zabručela Lene. “Z Kolumbie?”

“To netuším. Je to prostě kafe.”

“Hele, ten den, co Ajn umřela…,” spustil.

“No?”

“... jsi byl doma a vařil sis to svý posraný baristický kafe, jako vždycky, a já byl na k smrti nudný přednášce v sídle policie.”

Sklonila se ještě níž a Christian Erichsen se na ni usmál ze sedadla spolujezdce. Pozvedl chromovanou termosku a čistý plastový kelímek a nabídl jí. Do ocelového pláště termosky byl zabudovaný kulatý teploměr. Charlotte znala jeho pověst amatérského baristy.