Pěticípé drama
Pátý díl o detektivu Harrym Holeovi má příznačný název Pentagram, což je prastaré magické znamení představující pět živlů (voda, Země, vzduch, oheň a vesmírná energie. Pentagram otočený vzhůru nohama (stojící na jednom cípu) se používá jako symbol satanismu.
"Tvrdil, že aby člověk mohl rozluštit nějakou šifru, musí nejdřív vědět, v jaký dimenzi jeho protivník operuje."
Kniha je o pěti prstech na ruce, pěti obětech, pěti místech činu, pěti diamantech ve tvaru pěticípé hvězdy. A pět ran do palice by zasloužil i Harry, aby skončil s chlastem, jenže už je ve věku, kdy pár výchovných nepomáhá. Trpělivost dochází i jeho nadřízenému, který jako jediný za ním doposud stál, a Bjarne Møller mu dává zaslouženou výpověď. Jenže je léto, všichni kvalitní vyšetřovatelé odjeli na dovolené, a tak je Harry zapojen do posledního případu - vyšetřování vražd, které spolu zvláštním způsobem souvisí. Volno nemá ale ani jeho "oblíbenec" Tom Waaler, který je pověřen vedením týmu. Chvílemi to skutečně vypadá, že z této dvojky budou kámoši. A Harry by zasloužil další výchovnou.
Harryho jsem nenáviděla téměř po celou dobu čtení této knihy. Poblitý, protivný, smradlavý, životem otrávený chlap, který kašle na chození do práce, který myslí jen na chlast a který odehnal ženu, která ho byla ochotná milovat i s jeho chybami. Neustále se užírá tam a zpátky (a pak zase znova) tím, že nedokázal Tomu Waalerovi přišít vraždu bývalé parťačky Ellen. Ne, opravdu v Pentagramu nevystupuje Herry jako dokonalý hrdina, kterým by chtěl být i leckdo z nás. A přitom to vypadá, že je mu to všechno úplně jedno.
"Jste opilý?"
"Ne dost opilý."
"Cože?"
"Nic. Dochází mi baterie, šéfe."
"Jeden z policistů, kteří byli na místě činu, vyhrožoval tím, že na vás napíše hlášení. Tvrdí, že když jste tam přišel, byl jste očividně opilý."
"Proč 'vyhrožoval', a ne 'vyhrožuje'?"
"Vymluvil jsem mu to. Byl jste opilý, Harry?"
"Samozřejmě že ne, šéfe."
"Jste si úplně jistý, že teď mluvíte pravdu, Harry?"
"Jste si úplně jistý, že to chcete vědět?"
Zápletka celého příběhu je složitá, motiv sériových vražd není znám a nemáte šanci uhádnout, kdo je vrahem, dokud vám jej Harry nenaservíruje. Plus u mě získává za to, že jsem se v tomto románu oproti mnohým předcházejícím neztrácela ve jménech a souvislostech. Vše bylo jasné a perfektně provázané. Rozluštění přišlo na můj vkus zničeho nic a já doteď nevím, kdy se Harrymu rozsvítilo a dokázal se ponořit do vrahovy hlavy. Vše bylo nakonec jen dokonale zinscenovanou divadelní hrou, ve které je Harry jedním z herců.
Závěr nabízí pověstné světlo na konci tunelu. Tam někde v dáli můžeme zahlédnout pomstu Ellen a její vraždy, pokračování pochroumaného vztahu s Ráchel, odplatu Tomu Waalerovi a záchranu práce pro Harryho. V jeho světě ale není nikdy nic tak růžové, jak se může zdát.
Zpět na seznam článků
