Norwegian wood
Příběh silné citové lásky, emocí, neuchopitelné ztráty, chtíče i divokého, ale přitom tak prázdného, studentského života v Tokiu, to je kniha Norské dřevo, což je zároveň i píseň od skupiny The Beatles, oblíbená skladba hlavní hrdinky Naoko.
Čtenáře/posluchače nečeká výlet do Norska, jak by se mohlo zdát. Příběh se odehrává v Japonsku a vypráví jej mladý samotář Tóru Watanabe, student dramatu na vysoké škole, který vlastně neví, proč studuje. Kniha je o duši. Milostný příběh mezi ním a tajemnou Naoko je více než jen romantikou, i více než vzájemné pochopení ze ztráty společného přítele. Je to o hledání způsobu, jak přežít pubertu, jak pochopit sebe sama, jak nalézt blízkou osobu a jak naložit se životem dále, aby z něj nezůstala jen červená poštovní schránka ze dřeva, která čeká na dopisy.
Kniha je jasná na pochopení a vystupuje v ní jen několik málo postav. Tóru zkouší hledat, ale nenachází, štěstí v barech a pobaveních na jednu noc. Naoko se se svými problémy ocitá v léčebně, kde potkává dámu ve středních letech, Reiko. Právě ona se stane Tóruovou průvodkyní po zmatení láskou a ukáže mu možnou cestu. Výrazné zpestření představuje Midori, o které bych řekla, že je prostě nadržená a s Tóruem chce rozebírat jen sex a najít v něm parťáka pro návštěvu pornokina. Je ale i o nevyslovených pocitech těch, kterým je “-náct”, o vnitřní zmatenosti a nejistotách, které mohou vést až k sebevraždě. Ve dvaceti chce Tóru skládat životu účet, už není ten bezstarostný sedmnáctiletý.
“Abych pravdu řekl, na krajinách mi tenkrát naprosto nezáleželo. Myslel jsem na sebe, na krásnou Naoko, co jde vedle mě, na sebe a na ni a pak zase na sebe.”
Postavy jsou skvěle vykreslené ve své složitosti, stejně jako jejich myšlenky a nálady. Audioknihu v podání Filipa Čapky, Jany Strykové a Kláry Issové jsem si vychutnala. Všichni na mě přenesli atmosféru příběhu a dokázali mě svým projevem natolik vtáhnout do děje, že jim odpustím i některé přebrebty. Nejsem si však jistá, jestli bych se tolik bavila i u samotného čtení a nenudila bych se v některých pasážích. Poslech mě však naprosto pohltil.
Hodnocení: 100%
Káva vylitá na řádcích knihy:
“...zapadl do nejhlasitějšího jazzového baru, který jsem našel, poslouchal, jak z desky hraje Ornette Coleman, Bud Powell, popíjel horkou, hustou a nechutnou kávu a četl si právě koupenou knížku.”
Autor a název: Haruki Murakami - Norské dřevo
Interpreti audioknihy: Filip Čapka, Jana Stryková, Klára Issová
Zpět na seznam článků
