Nelson DeMille - Hra se lvem

Když Kniha Zlín vyhlásila po letní pauze další konkurz na reading copies, s radostí jsem se přihlásila do fronty na pána, který o sobě s úsměvem řekl, že je samolibé, arogantní a tvrdohlavé šovinistické prase. Je to tak, John Corey, kterého jsme měli šanci poznat v detektivce Ostrov Antrax (Plum Island), je znovu na scéně. Oproti prvnímu dílu mu ale pořádně narostl hřebínek - nyní je snad ještě více sebevědomý, jeho připomínky ironičtější a jízlivější a musí být vtipný za všech okolností. Co  jej přivádí na scénu tentokrát?

30. září 2013 vydala Kniha Zlín v edici Fleet pokračování osudů bývalého newyorského policisty pod názvem Hra se lvem (The Lion´s Game), jehož autorem je Nelson DeMille. Poté, co John Corey unikl smrti na Sto druhé západní ulici a následně přežil rekonvalescenci na Plum Island, začíná externě spolupracovat s Protiteroristickou operační skupinou. Znovu se v jednom týmu potkává s Tedem, pitomcem, Nashem, superagentem CIA, kterého nikdy nemohl vystát, a Georgem Fosterem z FBI, který ho nikdy nezaujal. Zato nová sukně na scéně, Kate Mayfieldová z Federálního úřadu pro vyšetřování, jej zajímá až příliš: “Rozhodl jsem se: Půjdu a řeknu Kate, že mířím k sobě domů. Vstal jsem, vzal jsem sako a kufřík, sešel jsem dolů a nasedl jsem s ní do taxíku.” Pokud odhlédneme od vedlejšího příběhu, který mnohdy připomíná telenovelu, o čem tento detektivní román/thriller je?

Na Kennedyho letiště v New Yorku míří z Paříže let Trans-Continental 175 s více než třemi sty pasažéry. Na palubě je mimo jiné přepravován v doprovodu dvou ozbrojených policistů i Libyjec podezřelý z terorismu Asad Chalíl, který se sám vzdal na americkém velvyslanectví v Paříži a v USA žádal o azyl. Asad, což v arabštině znamená lev, měl tu smůlu, že všude, kam se v západní Evropě vydal, tam se nějakému Američanovi nebo Britovi stalo něco ošklivého. Nebo to nebyla jen náhoda, ale za vraždami opravdu stál? Jisté je pouze to, že případ, kdy se Libyjec přišel na americkou ambasádu vzdát, nastal v tomto roce už podruhé. Ale protože pachatel v prvním případě spolupracoval, dostal mírný vazební režim... a nakonec vzal roha. V případě Asada se už nic nesmělo nechat náhodě. Dostal neprůstřelnou vestu, na palubě jsou tajní agenti a na letišti jej očekává eskorta.

Přestože řídící věž je bez spojení s letadlem přes dvě hodiny, dosedá stroj bez problému na dráhu. Nešlehají z něj plameny, ani není vidět dým, ale nakonec ani jakýkoliv pohyb. Boing stoicky dřepí na dráze a zásahová vozidla jej pozorují, co se bude dít. Až vzpomínka na rijádský případ, při kterém se v kabině všichni zadusili kouřem, protože piloti nevyrovnali přetlak a letušky proto nedokázaly otevřít dveře, záchranáře rozhýbává, aby do letadla vnikli…

Asad vstupuje na půdu Spojených států amerických symbolicky v den výročí amerického náletu na Libyi, který proběhl 15. dubna 1986. Tento útok stál život jeho matku, sestry i bratry. Nyní se vydává na svůj americký roadtrip, který má svůj jasný itinerář a cíl, ale málokdo tuší, co má lev chodící ulicemi v plánu a kdy udeří. Jak ale řekl federální agent John Corey: “Bavíme se tady o Asadovi, a to je lev, žádný osel.” Asad však má i svá slabá místa. I takto otrlého Araba dokáže rozhodit auto se čtyřmi blondýnkami, z nichž jedna je dokonce v plavkách. Nedokáže pochopit, jak je možné, že ženy chodí samy, mluví s neznámými muži, pracují v obchodech a kancelářích, nebo se dokonce staví mužům na odpor: “Jak vůbec mohli rodiče svým dcerám dovolit, aby se tak nestoudně připodobňovaly mužům?” Johnovo slabé místo jsou koneckonců také ženy.

Ve Státech byla kniha vydána už v roce 2000, ale dočkala se i několika negativních hodnocení.  Nepochopitelné zůstává, že se po Státech pohybuje člověk, jehož fotka je ve všech novinách a nikdo ho nepozná. Románek Johna a Kate je podle některých názorů pubertální a odvádí od hlavního děje. I důvod, proč Corey jde po určité stopě, stojí hodně na vodě a čtenáři může zůstat utajený.

Bojíte se, že jsem toho prozradila příliš? Kdepak… Román má úctyhodných 839 stran a Nelson DeMille pro napsání tohoto románu zpovídal agenty FBI, CIA a vzdělával se v oblasti terorismu a historie. Dílo je tak kombinací faktu a fikce. Vzhledem k velikosti knihy máte jistotu, že ji v knihkupectví nepřehlédnete, ale do kabelky bych ji v papírové podobě nebrala. Překlad Pavla Bakiče je opět trefa do černého a je zaručené, že se nebudete nudit. Napjaté situace, ze kterých běhá mráz po zádech, prostřídává neopakovatelný humor Johna Coreyho, který si vyslechne jedinečné vyznání lásky: “Líbíš se mi takový, jaký jsi. To znamená bezcitný, sebestředný, egoistický, hrubý a jízlivý hulvát.” V knize narazíte na kapitoly psané z pohledu Johna Coreyho následované kapitolou popisující dobrodružství Asada. Čtenář si tak může krásně představit, kde je Asad a jak na tom jsou v danou chvíli federálové. 

Máme tady podzim a dlouhé zimní večery. Knížka s příchutí thrilleru je na toto období jako dělaná.