Možná ne hned, ale jednou svou kořist dostihnou
Severská detektivka taková, na jakou jsme už zvyklí. Plná těžko vyslovitelných názvů měst a jmen, šedivé oblohy, studeného deště, který zamrazí na kůži stejně jako celý příběh. Přesto je jiná, psaná rukou bývalého vrchního vyšetřovatele a propracovaná léty policejní praxe.
Co může najednou někoho, koho pustili po sedmnácti letech na podmínku z vězení, motivovat k tomu, aby chtěl znovu obnovit řízení, otevřít svůj případ a dokázat tak svou naprostou nevinu? Rudolf Haglund byl před lety odsouzený za únos a vraždu dívky, o jeho vině nebylo téměř pochyb. Jisté je ale teď to, že drží v ruce důkaz o manipulaci s jeho genetickým materiálem, a to přímo někým od policie. Jako honicí psi jdou po tomto případu novináři a za toto selhání je předem označen tehdejší velitel vyšetřování William Wisting, zásadový a zkušený šéf, který má za sebou jedenatřicet let ve službě. Má i on důvod k pochybám o postupu v případu?
“Wisting našel Velký vůz a zbytek souhvězdí Velké medvědice. Za tímto mýty opředeným souhvězdím se štvali Canes Venatici. Honicí psi.”
Kromě toho se v knize odvíjí druhý, na první pohled oddělený, případ vraždy nevýznamného muže, který byl zajímavý snad jen tím, že sbíral modely autíček. Novinářka Line, dcera Williama Wistinga, se chopí tohoto článku a ve svém volném čase pomáhá otci s procházením starého případu. Je to právě ona, kdo jako první narazí na možnou vzájemnou souvislost. Honicími psy musí být hlavně policisté, neboť je nahlášena další zmizelá dívka a nikdo neví, kde by mohla být.
“Hleděli výhradně jedním směrem a nadále shromažďovali pouze takové informace, které odpovídaly jejich hlavní teorii. Proměnili se v honicí psy a hnali se za kořistí, jejíž stopu zachytili. Veškeré vedlejší stopy a možné odbočky opomíjeli. Šli po Rudolfu Haglundovi a v hlavách měli jen snahu ho obklíčit.”
Příliš mnoho otázek a zamotaných zápletek, ale o to zajímavější je jejich rozuzlení, které by bez mravenčí práce nebylo možné. Neuvidíte vrahovi do hlavy, neuslyšíte monology oběti, a i přes pomalejší nástup a popis policejní práce a procházení spisů k sedmnáct let starému případu budete příjemně napnutí a plní otázek, na které odpověď jen tak zadarmo nedostanete. Jsou detektivky, u kterých je jasný závěr hodně brzy, v tomto případě se toho bát opravdu nemusíte a budete muset číst dál a dál. Honicí psi od Jørn Lier Horsta vás dostanou.
Hodnocení: 90%
Zpět na seznam článků
