Jo Nesbø - Švábi

Joa Nesbøho není potřeba složitě představovat. Dočetla jsem druhý díl případů Harryho Holea, který je v originálním názvu znám jako Kakerlakkene. O překlad se postarala Kateřina Krištůfková a my tuto knihu známe pod jménem Švábi (původní název se mi díky krkolomnosti líbí více). Urputně se držím pořadí knih tak, jak je Jo Nesbø napsal. Švábi pro mě skutečně představují teprve druhou Holeovkou, kterou jsem si přečetla. 

Harry mě vytočil hned v první kapitole, ve které se objevil. Opět ho čtenář a dva policisté nacházejí v restauraci, tedy ve staré ctihodné nalévárně, kde se scházejí staří pijáci nebo donchuani s vypršeným datem spotřeby. K dobru Harrymu můžeme připsat s přimhouřením oka to, že se vyhýbá svému starému nepříteli Jimu Beamovi a pije jenom pivo, které přitom nemá rád. Navíc se mu už jen výjimečně stává, že by se skutálel po zádech, když mine schodiště na chodbě k sobě domů. Potkáváme se tedy znovu se známým antihrdinou (sprostý alkoholik obvykle nevyhrává první příčky v oblíbenosti). 

Tentokrát je Harry vyslán z chladného severu do smogem zahaleného Bangkoku, ve kterém denně kolabuje doprava a vyhrává ten, kdo má větší auto, a tak řidiči často zvedají oči k nebesům, kde se tyčí vysoké pilíře právě stavěné silnice (mostu) nad Bangkokem. V horkém Thajsku, konkrétně v nevěstinci s hromadou pedofilních pornofotek v kufříku, byl nalezen mrtvý norský velvyslanec a Harry byl pověřen tak velkou zodpovědností, aby zjistil, kdo mu doslova vrazil nůž do zad. V politické hantýrce se dá říct, že má případ vyšetřit, ale neupozorňovat na sebe a vraždu, ale hlavně se nemá do ničeho namočit. Proč vlastně někdo pověřoval alkoholika, aby se zabýval vraždou tak významné osobnosti? Harry ale vytře zrak všem okolo a v Thajsku se nedotkne ani piva a místo toho si veze ampule vitamínu B.     

Na vyšetřování spolupracuje s thajsou svéráznou (plešatou, srkající) kolegyní Liz, která je v mnoha směrech ženská podoba Harryho. Čekala jsem, kdy si spolu ti dva něco začnou. Liz jej seznamuje s tamní kulturou a pravidly života a umožňuje mu nahlédnout do světa Norů žijících v Bangkoku, do komplikovaných vztahů a nejrůznějších intrik. Změť lidí je na mě však příliš velká a nejednou jsem se při čtení ztratila, aniž bych věděla, v jaké souvislosti se o dané osobě už mluvilo (velvyslanec, zástupkyně, asistentka, manželka, dcera, prostitutka, šéf motelu, finančník, bývalý agent tajné služby, developerský boháč, různí policisté, hlídač parkoviště ...). Je ale nakonec příjemné zjistit, že i pro Thajce jsou vzhledově všichni běloši (farangové) stejní.

I po dočtení mi není ani zdaleka jasné, proč se kniha nazývá Švábi, tedy jak je nazývá Liz "Brouci pekelníci". I když je o nich v několika kapitolách zmínka, když Harrymu v noci něco šramotí v pokoji a při rozsvícení vše zaleze nic nesymbolizují. Stejně tak dobře se kniha mohla jmenovat Sloni jako ty pilíře mostní konstrukce, která se v Bangkoku staví.

Autor servíruje příběh, který se čte téměř jedním dechem. I když to už v půlce vypadalo, že je vše blízko rozuzlení a zatčení vraha. Ale pak zjistíte, že nevíte vůbec nic a pravda je nakonec jiná. Co je tedy důvodem vraždy velvyslance, ale i těch ostatních? Porno, politika, homosexualita, peníze, vyřizování účtů? Doporučuji přečíst a zjistit, co za tím bylo a závěr je vytočený do hodně vysokých obrátek.

"Přímo nad ním, patnáct dvacet metrů vysoko, zela v betonu díra, k níž vedl železný žebřík. Dírou viděl část měsíčního kotouče. Sevřel rukojeť pistole v zubech, povšiml si, že opasek se mu houpe kolem těla, snažil se nemyslet na to, co mohla kulka, která dokázala přervat opasek, provést s jeho bokem..."