Jo Nesbø - Netopýr

"The bat is the Aboriginal symbol of death." 

Ke čtení detektivek mě přivedl autor jménem Stieg Larsson, který mi ukázal, že severští spisovatelé umí s napětím velmi dobře pracovat. Série příběhů Joa Nesbøho o Harrym Holeovi začíná románem Netopýr a já jsem se rozhodla začít pěkně od jedničky. Svou kvalitou však za Larssonem trochu pokulhává. Na druhou stranu se jedná o dílo, které rozhodně stojí za to vzít do ruky. 

Harry Hole, kriminalista z Osla, byl vyslán do Austrálie, aby pomohl při vyšetřování vraždy a znásilnění norské dívky. V Sydney má pomáhat při vyšetřování místní policii. Harry Hole, alias Holy, získal za parťáka bývalého boxera Andrew Kensingtona. I když Holy nejprve vystupuje jako kladný hrdina, který se dokázal postavit alkoholismu a psychickým problémům, vyšetřování nijak nenapomáhá. Dějem knihy jen tak proplouvá. Andrew jej seznamuje s místním prostředím, historií a nejrůznějšími zvláštními lidmi, mezi které patří i profesionální homosexuální klaun Otto Rechtnagel (samo o sobě to zní dost divně). Vyšetřování případu nejprve odhalí, že se může jednat o sériového vraha, který zabíjí blonďaté dívky. Ale to je pro dlouhou dobu vše, co policie tuší. Příběh najednou stagnuje a nic zvláštního se neděje.

Zvrat přichází ve chvíli, kdy Harry prohraje sázku s Otto Rechtnaglem: "I bet one hundred dollars that this soft, slim hand of yours will have felt my vitals before you return to Norway. Do you dare to accept the bet?" Detaily prozrazovat nebudu, ale bylo to jinak, než jak to asi zní. :-) Z kladného hrdiny Holyho se stává hrdina negativní, kterému čtenář přeje rychlou smrt, po které Harry sám volá. Holy upadá do alkoholismu a toulá se prostředím prostitutek, bezdomovců, probouzí se na neznámých místech, krouží kolem dealerů drog, cirkusu a říká si o vyražení zubů a zlomení žeber. Bohužel právě ve stavu opilosti se mu daří posunout vyšetřování dále. Jako návnadu nakonec používá svou tamní ženu snů, Sandru. I když je příběh propletený milostným románkem, rozhodně se nejedná o romantiku a bohužel ani princ na bílém koni nedorazí, spíše se doplíží s dechem opilce. Ale pozdě...

Za vlasy přitažený je jednoznačně závěr, který připomíná spíše americký akční film. Žraloci, bílé mořské obludy rozevírající svůj chřtán, ... 

Příběh je místy doplněn i vzdělávacími prvky o australské historii a mytologii. S těmito pasážemi jsem měla problém v tom, že mě nudily a do děje se nijak nehodily. Jako startovací díl série to nebylo špatné a tuším, že nám autor může ještě mnoho nabídnout. Skvěle dokázal vylíčit hlavního hrdinu a vyžíval se v ironii a jeho sarkasmu.