Co je správné? Morální? Dobré?
Nová kniha z pera zkušené české autorky literatury pro ženy. Tentokrát se pustila do nového žánru a svou kůži na trh nese ve své detektivní prvotině Dobré duše. Oproti teď tolik oblíbenému severskému proudu krimi Vás nečeká tekoucí krev na každé druhé stránce, spíš se objeví trocha filozofie, jedna zapadlá vesnice, kde se všichni znají, ale ne všichni se mají rádi, a jedna netypická hlavní hrdinka. Závěr je ale stejně překvapivý a zamotaný jako u kdejaké severské konkurence.
“A co je to dobro? Nejspíš se vážně nedá definovat, ale pokusím se aspoň odpovědět na otázku, jestli má význam ho konat. Má Navzdory tomu, že každý dobrý čin je po zásluze potrestán, jak se praví v jednom skvělém vtipu. Ta anekdota vystihuje podstatu dobra. Člověk by neměl očekávat, že za své dobré činy bude odměněn. Dobro se koná tváří v tvář tomu, že dostaneme pěstí, že třeba umřeme.”
Vesnice Vlčí Úpice, bývalé centrum sklářské výroby, se řítí do předvolebního boje a zároveň do simultánní šachové partie. Sehrát ji sem přijíždí Alice Šíma, senzační izraelská šachistka, která je ale jinak společensky naprosto nepoužitelná. Zakopnout o mrtvolu starostky se může podařit snad jen Alici. Normální člověk by pátrání po vrahovi se vším všudy nechal na policii, ale ona se rozhodla kvůli sobě a své mámě pomoci jedné malé holčičce, dcerce starostky. Alice si rozestaví figurky a začne s vrahem hrát pomyslnou šachovou partii, ve které chce zjistit, co je černé a co bílé a dát mu nakonec mat. V konzervativní vesnici si tím získává postupně hodně nepřátel, včetně vraha. Po skončení jejího vyšetřování už Vlčí Úpice není ospalým městečkem na úpatí hor. A Alice není tou holkou s kulichem naraženým hluboko na očích.
Podle autorky trpí Alice aspergerovým syndromem. Poznat je to ale pouze zpočátku, v průběhu knihy se promění tak, že mi přišla jako naprosto normální obyčejná ženská a její úvodní hlášky mi chyběly. V knize není příliš mnoho výrazných osob. Vše to táhne svým způsobem jen Alice. Za zmínku stojí možná ještě Jonáš, její trenér a průvodce světem, kterému ona nerozumí, Kryštof, kudrnáč a bojovník za sklářskou výrobu, a nakonec Kuzma, který má v takové díře úspěšný bio bordel. Všichni ostatní se mi nějak slévali.
Ne, nebyla to kniha, která by mě zatlačila do křesla a nepustila, ale bavila mě. Je to takové odlehčení od krváků, které se hrnou na náš trh, a zároveň v příběhu zůstává i trocha původního autorčina zaměření na ženské romány. Závěr byl ale perfektně propracovaný a díky němu odpouštím i některé skoky v ději, kdy jsem se párkrát přistihla ztracená, proč je Alice najednou tam, kde je.
“Žádný peklo totiž není. Ani nebe, ani dobro, ani zlo. Všechno je to lidskej výmysl. Jen si to představ, drahá šachistko: celej život konáš dobro. Jsi taková blbá duše. Nad každým svým činem i myšlenkou pouvažuješ. Je správná? Je to morální? Věříš v Boha, přemýšlíš, jestli se mu zamlouváš, jak tě hodnotí, a pořád nějak nechápeš, jak to, že tě víc nemiluje! Proč zrovna ty, takovej hodnej člověk, nemáš nic, ani špetku štěstí na rozdíl od všech gaunerů kolem?”
Pokud jste se už rozhodli knihu koupit, doporučuji na sobě vyzkoušet malý test. Nelistujte románem předem a napište si vlastní příběh. Přečtěte si kratičký úryvek na straně 33 (končící v polovině stránky) a jen na základě této ukázky si vytvořte osnovu, jak to může být dále. A abyste si to ještě zpestřili, dejte si na to půl hodiny. Na literárním salonu s autorkou zaznělo, že Albatros Media má v plánu vyhlásit soutěž o sepsání vlastního příběhu. Takže hledejte a hlídejte si, jestli je to pravda, a hodně štěstí, pokud se do toho pustíte.
Hodnocení: 85%
Zpět na seznam článků
